Rozdíl mezi nikl-titanovými deskami a titanovými deskami

Hlavní rozdíly mezi nikl-titanovými destičkami a titanovými destičkami spočívají v několika aspektech včetně složení, základních charakteristik, biologické kompatibility a použitelných scénářů.

nikl-titanové desky

nikl-titanové desky

Podrobnosti jsou následující:

1 rozdíl komponentu

Hlavní součásti titanových desek jsou čistý titan nebo slitiny titanu, jako je běžně používaná titanová slitina TC4, která je kombinací titanu, hliníku a vanadu a neobsahuje vůbec žádný nikl; nikl-titanové destičky jsou nikl-titanové slitiny s tvarovou pamětí, přičemž atomové poměry niklu a titanu jsou přibližně 55 % a 45 %, a jsou to intermetalické sloučeniny tvořené těmito dvěma kovy.

2 Rozdíly v základních funkcích

Titanové desky nemají tvarovou paměť a mají nízkou elasticitu. Jakmile jsou deformovány, jsou náchylné k zanechání plastické deformace a obtížně se obnovují samy. Jejich výhoda spočívá v ovladatelné síle. Čistý titan má střední pevnost, zatímco slitiny titanu mají vyšší pevnost a tvrdost. Kromě toho mají extrémně silnou odolnost proti korozi a mohou na povrchu vytvořit hustý oxidový film, který odolává korozi způsobené kyselinami, zásadami, mořskou vodou atd. Obtížnost zpracování je také relativně nízká. Čistý titan se snadno zpracovává a slitiny titanu mají mírně vyšší obtížnost zpracování, ale stále spadají do konvenčního rozsahu zpracování. Nejvýraznější vlastností nikl-titanových desek je jejich efekt tvarové paměti a vynikající elasticita. Po zahřátí na určitou teplotu dokážou obnovit přednastavený tvar. I velká deformace 30 stupňů může být plně odražena. Mají vynikající odolnost proti únavě. Jejich odolnost proti korozi je také vynikající a dokážou se přizpůsobit prostředí lékařských tělesných tekutin. Obtížnost zpracování je však vysoká. Jsou náchylné k oxidaci při vysokých teplotách a vyžadují speciální zpracovatelské techniky.

3 Rozdíly v biologické kompatibilitě

Biokompatibilita titanových desek je považována za „zlatý standard“. Nemají téměř žádnou odmítavou reakci s lidskými tkáněmi a neuvolňují škodlivé ionty, což je činí vysoce bezpečnými v oblasti lékařských implantací. Niklové-titanové destičky mají dobrou biologickou kompatibilitu, ale kvůli přítomnosti niklu může u malého počtu lidí alergických na nikl po jejich použití dojít k alergickým reakcím. Nicméně, lékařské -niklové-titanové desky budou podrobeny povrchovým úpravám, jako je pasivace a povlakování, aby se snížilo uvolňování niklových iontů a snížilo se riziko senzibilizace.

4 Rozdíly v použitelných scénářích

Titanové dlahy se používají především v lékařské oblasti pro fixaci zlomenin kostí, dále ve stomatologii pro implantáty abutmenty a v kraniálních reparačních dlahach. Jejich předností je stabilní síla a biokompatibilita. V průmyslu se používají v leteckých součástech, zařízeních odolných proti chemické korozi-a součástech lodní techniky, přičemž využívají jejich odolnosti proti korozi, nízké hmotnosti a vysoké pevnosti. Aplikace nikl-titanových desek se zaměřuje na jejich efekt tvarové paměti a super elasticitu. V medicíně se používají v cévních stentech, drátech ortodontických oblouků a intervenčních vodicích drátech, které mohou lépe pasovat do lidských tkání a dosáhnout adaptivních úprav. V průmyslu se používají v inteligentních součástech pro regulaci teploty, podpěrách zrcátek proti vykukování{7}} a seismických konstrukčních součástech, které umožňují funkci automatického resetu.